Existuje celá řada důvodů, proč se rozhodneme pro rekonstrukci koupelny (1. část)
Deset důvodů pro novou koupelnu
Existuje celá řada důvodů, proč se rozhodneme pro rekonstrukci koupelny. Ze statistik vyplývá, že právě koupelny patří spolu s kuchyněmi k nejčastěji renovovaným místnostem v rodinných domech i bytech − někdy přestane vyhovovat sanitární vybavení, jindy kvalita či vzhled obkladů, v těch nejzásadnějších případech velikost, dispoziční uspořádání nebo zarostlé rozvody vody. Který z důvodů se týká vaší koupelny?
1. Výměna panelového jádra
Podle informací ministerstva pro místní rozvoj je v České republice téměř 80 tisíc panelových domů s 1,16 milionu bytů. Žijí v nich asi čtyři miliony lidí. Nejvíce panelových domů se postavilo v letech 1971 až 1980, kdy vzniklo zhruba 33 tisíc domů s více než 468 tisíci byty. Panelové byty představují zhruba třetinu veškerého bytového fondu v republice. Podstatná část panelových bytů volá po generální rekonstrukci. Zatímco vady obvodového pláště, výměny oken nebo opravy lodžií se většinou řeší hromadně v rámci družstva nebo obce (pokud jsou byty v jeho vlastnictví), na zvelebení interiéru si každý musí ušetřit sám.
A není náhoda, že většina obyvatel domů začíná výměnou takzvaného jádra. To patří mezi nejodpudivější artefakty starého bydlení − požadavky na standard se zlepšující se životní úrovní se zvyšují a zatímco se starou kuchyní lze ještě nějaký ten rok vyžít, pobyt v poddimenzovaném prostoru koupelny "obehnané" sololitem se většině lidí začíná zajídat. Co lze získat rekonstrukcí koupelny? Vybouráním jádra se většinou získá prostor navíc, protože mezi panely a konstrukcí jádra zbytečně zůstávají nevyužité centimetry. Ač jde v součtu jen o získané čtvereční centimetry v řádu stovek, v malém prostoru překvapí konečným efektem.
Nezanedbatelnou výhodou kompletní rekonstrukce je i zisk nových rozvodů vody i elektřiny. Panelové domy se stavěly v době, kdy se ještě nepoužívaly dnes běžně aplikované plastové rozvody, ale klasické ocelové trubky. V lokalitách s tvrdší vodou pak docházelo k jejich zarůstání, takže hlavně ve vyšších poschodích kvůli sníženému průřezu potrubí trpí obyvatelé nedostatečným tlakem vody. To je nepohodlné a neumožňuje to používat například sprchové kouty s masážními panely, které ke správné funkci potřebují dostatečný tlak. Také výměnou zdegradovaných hliníkových elektrických kabelů majitelé získají zdravé jádro umožňující bez obav z požáru připojit do sítě větší množství elektrických spotřebičů běžně používaných v koupelně.
Odborníci proto nedoporučují rekonstruovat koupelnu jen takzvaně pro oko pomocí obkladových panelů napodobujících strukturu obkladů. Tento systém je sice podstatně levnější než kompletní rekonstrukce, řeší však jen estetickou stránku věci, nikoliv však už to podstatné − stav skrytých instalací, které jsou podmínkou správného fungování koupelny.
2. Zvětšení prostoru
V souvislosti s rekonstrukcí koupelny se často naráží na prostorové problémy, které lze zdánlivě snadno vyřešit spojením koupelny s toaletou do jediné místnosti. Společná koupelna s WC je ale vhodná hlavně tam, kde je možnost používat ještě druhé, samostatné WC, a to bez ohledu na to, zda se bydlí v rodinném domku nebo v bytovém domě. To, zda je uživatel bytu bude smět spojit, vždy musí povolit v rámci povolovacího řízení stavební úřad.
Podmínky, kdy je spojení WC a koupelny přípustné, jsou jednoznačně specifikovány ve stavebním zákoně a doprovodných vyhláškách. Z citace zákona vyplývá, že každý byt musí mít alespoň jeden záchod a jednu koupelnu. Tvoří-li byt nejvýše dvě obytné místnosti, mohou být záchod a koupelna v jedné místnosti. Záchod navíc nesmí být přístupný přímo z obytné místnosti, jde-li o jediný záchod v bytě. V případě dvougeneračních bytů, které jsou vybaveny dvěma bytovými jádry, je možné mít koupelnu a WC společné, pokud zůstává zachováno druhé WC.
Soulad rekonstrukce se stavebním zákonem je ale jen jednou stránkou mince. Obyvatelé bytu by sami měli uvážit, zda jsou vzájemně schopni se respektovat a zvládat provozně náročnější situace třeba v ranní špičce. Pokud je navíc někdo zvyklý přeměnit si toaletu na čtenářský klub, podstatně by omezoval ostatní členy rodiny a vnášel do rodiny zbytečnou nervozitu. Koupelna by přitom měla být místem, kde je jednou z priorit pohoda a k ní jen pozvolna mizející pach určitě nepatří.
3. Staré obklady a zařizovací předměty
Zařízení koupelen podléhá módě stejně jako třeba oblečení (a skoro stejně tak často). Ve většině domácností, které se zařizovaly někdy v době kolem svatby, lze pohledem na koupelnové obklady odhadnout, ve které dekádě minulého století si manželé řekli své ano.
I současná nabídka koupelnových studií se řídí nejnovějšími trendy a nabízené obklady a zařizovací předměty nesou pečeť rukopisu současných designérů. V současné době jsou na mezinárodních veletrzích koupelnového vybavení centrem pozornosti patinované pokovené povrchy, do módy se dostávají i velkoformátové obklady, často i v kombinací s drobnými formáty, například mozaikou. Struktura hodně připomíná povrchy technických materiálů, jako například litý beton, přednost dostávají spíše tmavé barvy, ve výstavních kójích je vidět minimum dekorativních prvků.
Najdou se ale i opačné extrémy − obklady velkých formátů designované tak, že připomínají zdobné secesní tapety, často zdobené stříbrnými či zlatými aplikacemi. Na rozdíl od dob minulých je ale v nabídce i hodně typů obkladů, které nabízejí možnost zkrotit designové choutky svých majitelů a vytvořit koupelnu ne módní, ale po mnoho let moderní. Univerzální návod neexistuje, každému se líbí něco jiného, podstatné ale je, že by do výběru měli zasahovat všichni členové rodiny, aby se v nové koupelně cítili dobře.
4. Zarostlé trubky
Velkým problémem starých koupelen je žalostný stav instalací. Ač je tato situace na první pohled neviditelná, dokáže řádně znepříjemnit funkčnost užívání nejen baterií, ale i sanity. Při volbě materiálů pro nové instalace je možné volit z několika materiálů a ucelených systémů. Z kovových materiálů je nejvíce zastoupena měď. Nahradila pozinkovanou ocel, která časem korodovala a zarůstala vodním kamenem, usazeninami a nečistotami.
Měď se spojuje pájením nebo lisováním za pomoci speciálních tvarovek a fitinků ze slitiny mědi a zinku, případně tvarovek s vloženým nebo nasunutým těsněním. Díky vynikajícím průtokovým parametrům lze bez problémů použít potrubí menších průměrů, takže celý systém lze nainstalovat i do velmi tenkých příček.
Existuje ale i druhá skupina instalatérů, která před mědí dává přednost plastům. Ty netrpí korozí, nezanášejí se vodním kamenem. Zvláště levné trubky z polypropylenu navíc lákají nízkou cenou za materiál, jsou dostupné v každém obchodě s potřebami pro instalatéry. Roury, trubky a tvarovky se vzájemně spojují metodou polyfúzního svařování, kdy se nataví konec vnějšího ochranného a izolačního pláště s vnitřním hrdlem tvarovky. Tím vznikne homogenní spoj vysoké pevnosti. Trubky z polypropylenu je možné svařovat i za studena (tenká vrstva materiálu se chemicky rozpustí a následně slepí). Plastové trubky ze síťovaných polymerů snášejí při trvalém provozu tlak až 1 MPa při teplotě 70, krátkodobě až kolem 100 °C.
5. Výměna baterií
Přestože se výrobci předhánějí v prodloužení záruky na baterie (výjimkou není ani šest let), tato doba uteče jako nic a začnou se objevovat drobné závady. Někdy začne protékat voda pod pákou, někdy zatuhuje chod páky. Přesné nastavení poměru studené a teplé vody je pak velmi obtížné.
Pak je čas vyměnit minimálně keramickou kartuši v baterii, anebo − když baterie neodpovídá současným designovým požadavkům − rovnou celou baterii. Výměnu zvládne i průměrně zručný kutil sám, měl by se ale zamyslet nad tím, čím byly závady způsobeny. Často může za protékání nepřítomnost filtru v přívodním potrubí, proto se pak vyplatí vyměnit i takzvané roháčky, existují i typy, které mají filtr integrovaný do těla. Horší situaci mají ti, kdo stále používají staré nástěnné baterie s odděleným ovládáním teplé a studené vody. Tady se předpokládá pravidelné vyměňování těsnění, někdy doslouží i samotný mechanismus ovládání.
Vzhledem ke snižujícím se cenám pákových baterií doporučují odborníci koupit raději moderní pákovou. Při koupi je třeba ale zvolit stejnou rozteč mezi jednotlivými přívody, u starších baterií to bylo 100 milimetrů. Bohužel v této kategorii není takový výběr modelů, současné baterie mívají rozteč 150 mm. Lze sice do přívodů vody nainstalovat redukci, po montáži však celek nevypadá příliš kultivovaně. Jako nouzové řešení pro zajištění funkce toto řešení lze doporučit, mnoho designu ale nelze očekávat.
Pokračování najdete od 27. března zde.
1. Výměna panelového jádra
Podle informací ministerstva pro místní rozvoj je v České republice téměř 80 tisíc panelových domů s 1,16 milionu bytů. Žijí v nich asi čtyři miliony lidí. Nejvíce panelových domů se postavilo v letech 1971 až 1980, kdy vzniklo zhruba 33 tisíc domů s více než 468 tisíci byty. Panelové byty představují zhruba třetinu veškerého bytového fondu v republice. Podstatná část panelových bytů volá po generální rekonstrukci. Zatímco vady obvodového pláště, výměny oken nebo opravy lodžií se většinou řeší hromadně v rámci družstva nebo obce (pokud jsou byty v jeho vlastnictví), na zvelebení interiéru si každý musí ušetřit sám.
A není náhoda, že většina obyvatel domů začíná výměnou takzvaného jádra. To patří mezi nejodpudivější artefakty starého bydlení − požadavky na standard se zlepšující se životní úrovní se zvyšují a zatímco se starou kuchyní lze ještě nějaký ten rok vyžít, pobyt v poddimenzovaném prostoru koupelny "obehnané" sololitem se většině lidí začíná zajídat. Co lze získat rekonstrukcí koupelny? Vybouráním jádra se většinou získá prostor navíc, protože mezi panely a konstrukcí jádra zbytečně zůstávají nevyužité centimetry. Ač jde v součtu jen o získané čtvereční centimetry v řádu stovek, v malém prostoru překvapí konečným efektem.
Nezanedbatelnou výhodou kompletní rekonstrukce je i zisk nových rozvodů vody i elektřiny. Panelové domy se stavěly v době, kdy se ještě nepoužívaly dnes běžně aplikované plastové rozvody, ale klasické ocelové trubky. V lokalitách s tvrdší vodou pak docházelo k jejich zarůstání, takže hlavně ve vyšších poschodích kvůli sníženému průřezu potrubí trpí obyvatelé nedostatečným tlakem vody. To je nepohodlné a neumožňuje to používat například sprchové kouty s masážními panely, které ke správné funkci potřebují dostatečný tlak. Také výměnou zdegradovaných hliníkových elektrických kabelů majitelé získají zdravé jádro umožňující bez obav z požáru připojit do sítě větší množství elektrických spotřebičů běžně používaných v koupelně.
Odborníci proto nedoporučují rekonstruovat koupelnu jen takzvaně pro oko pomocí obkladových panelů napodobujících strukturu obkladů. Tento systém je sice podstatně levnější než kompletní rekonstrukce, řeší však jen estetickou stránku věci, nikoliv však už to podstatné − stav skrytých instalací, které jsou podmínkou správného fungování koupelny.
2. Zvětšení prostoru
V souvislosti s rekonstrukcí koupelny se často naráží na prostorové problémy, které lze zdánlivě snadno vyřešit spojením koupelny s toaletou do jediné místnosti. Společná koupelna s WC je ale vhodná hlavně tam, kde je možnost používat ještě druhé, samostatné WC, a to bez ohledu na to, zda se bydlí v rodinném domku nebo v bytovém domě. To, zda je uživatel bytu bude smět spojit, vždy musí povolit v rámci povolovacího řízení stavební úřad.
Podmínky, kdy je spojení WC a koupelny přípustné, jsou jednoznačně specifikovány ve stavebním zákoně a doprovodných vyhláškách. Z citace zákona vyplývá, že každý byt musí mít alespoň jeden záchod a jednu koupelnu. Tvoří-li byt nejvýše dvě obytné místnosti, mohou být záchod a koupelna v jedné místnosti. Záchod navíc nesmí být přístupný přímo z obytné místnosti, jde-li o jediný záchod v bytě. V případě dvougeneračních bytů, které jsou vybaveny dvěma bytovými jádry, je možné mít koupelnu a WC společné, pokud zůstává zachováno druhé WC.
Soulad rekonstrukce se stavebním zákonem je ale jen jednou stránkou mince. Obyvatelé bytu by sami měli uvážit, zda jsou vzájemně schopni se respektovat a zvládat provozně náročnější situace třeba v ranní špičce. Pokud je navíc někdo zvyklý přeměnit si toaletu na čtenářský klub, podstatně by omezoval ostatní členy rodiny a vnášel do rodiny zbytečnou nervozitu. Koupelna by přitom měla být místem, kde je jednou z priorit pohoda a k ní jen pozvolna mizející pach určitě nepatří.
3. Staré obklady a zařizovací předměty
Zařízení koupelen podléhá módě stejně jako třeba oblečení (a skoro stejně tak často). Ve většině domácností, které se zařizovaly někdy v době kolem svatby, lze pohledem na koupelnové obklady odhadnout, ve které dekádě minulého století si manželé řekli své ano.
I současná nabídka koupelnových studií se řídí nejnovějšími trendy a nabízené obklady a zařizovací předměty nesou pečeť rukopisu současných designérů. V současné době jsou na mezinárodních veletrzích koupelnového vybavení centrem pozornosti patinované pokovené povrchy, do módy se dostávají i velkoformátové obklady, často i v kombinací s drobnými formáty, například mozaikou. Struktura hodně připomíná povrchy technických materiálů, jako například litý beton, přednost dostávají spíše tmavé barvy, ve výstavních kójích je vidět minimum dekorativních prvků.
Najdou se ale i opačné extrémy − obklady velkých formátů designované tak, že připomínají zdobné secesní tapety, často zdobené stříbrnými či zlatými aplikacemi. Na rozdíl od dob minulých je ale v nabídce i hodně typů obkladů, které nabízejí možnost zkrotit designové choutky svých majitelů a vytvořit koupelnu ne módní, ale po mnoho let moderní. Univerzální návod neexistuje, každému se líbí něco jiného, podstatné ale je, že by do výběru měli zasahovat všichni členové rodiny, aby se v nové koupelně cítili dobře.
4. Zarostlé trubky
Velkým problémem starých koupelen je žalostný stav instalací. Ač je tato situace na první pohled neviditelná, dokáže řádně znepříjemnit funkčnost užívání nejen baterií, ale i sanity. Při volbě materiálů pro nové instalace je možné volit z několika materiálů a ucelených systémů. Z kovových materiálů je nejvíce zastoupena měď. Nahradila pozinkovanou ocel, která časem korodovala a zarůstala vodním kamenem, usazeninami a nečistotami.
Měď se spojuje pájením nebo lisováním za pomoci speciálních tvarovek a fitinků ze slitiny mědi a zinku, případně tvarovek s vloženým nebo nasunutým těsněním. Díky vynikajícím průtokovým parametrům lze bez problémů použít potrubí menších průměrů, takže celý systém lze nainstalovat i do velmi tenkých příček.
Existuje ale i druhá skupina instalatérů, která před mědí dává přednost plastům. Ty netrpí korozí, nezanášejí se vodním kamenem. Zvláště levné trubky z polypropylenu navíc lákají nízkou cenou za materiál, jsou dostupné v každém obchodě s potřebami pro instalatéry. Roury, trubky a tvarovky se vzájemně spojují metodou polyfúzního svařování, kdy se nataví konec vnějšího ochranného a izolačního pláště s vnitřním hrdlem tvarovky. Tím vznikne homogenní spoj vysoké pevnosti. Trubky z polypropylenu je možné svařovat i za studena (tenká vrstva materiálu se chemicky rozpustí a následně slepí). Plastové trubky ze síťovaných polymerů snášejí při trvalém provozu tlak až 1 MPa při teplotě 70, krátkodobě až kolem 100 °C.
5. Výměna baterií
Přestože se výrobci předhánějí v prodloužení záruky na baterie (výjimkou není ani šest let), tato doba uteče jako nic a začnou se objevovat drobné závady. Někdy začne protékat voda pod pákou, někdy zatuhuje chod páky. Přesné nastavení poměru studené a teplé vody je pak velmi obtížné.
Pak je čas vyměnit minimálně keramickou kartuši v baterii, anebo − když baterie neodpovídá současným designovým požadavkům − rovnou celou baterii. Výměnu zvládne i průměrně zručný kutil sám, měl by se ale zamyslet nad tím, čím byly závady způsobeny. Často může za protékání nepřítomnost filtru v přívodním potrubí, proto se pak vyplatí vyměnit i takzvané roháčky, existují i typy, které mají filtr integrovaný do těla. Horší situaci mají ti, kdo stále používají staré nástěnné baterie s odděleným ovládáním teplé a studené vody. Tady se předpokládá pravidelné vyměňování těsnění, někdy doslouží i samotný mechanismus ovládání.
Vzhledem ke snižujícím se cenám pákových baterií doporučují odborníci koupit raději moderní pákovou. Při koupi je třeba ale zvolit stejnou rozteč mezi jednotlivými přívody, u starších baterií to bylo 100 milimetrů. Bohužel v této kategorii není takový výběr modelů, současné baterie mívají rozteč 150 mm. Lze sice do přívodů vody nainstalovat redukci, po montáži však celek nevypadá příliš kultivovaně. Jako nouzové řešení pro zajištění funkce toto řešení lze doporučit, mnoho designu ale nelze očekávat.
Pokračování najdete od 27. března zde.